
Postoj psa musí být rovný, bez vybočených či vbočených tlapek.
Důležitý je přístup ke štěňátku - dostatek přirozeného pohybu, nekluzká podlaha
Úzký a sbíhavý postoj může být řešen posilněním svalstva hrudíku. Hrudník posiluje pes při běhu v hlubokém sněhu, vyšší vodě (hydroterapie), pohyb je namáhavý a pes při něm rozšiřuje postavení nohou. Dejte pozor na tahání, nepomáhá při řešení úzkého hrudníku.
Vybočené lokty opět řešíme posilněním svalů hrudníku a pletence hrudíkové končetiny. Ideální korekcí je běh z kopce, plavání i běh u kola. Neřešíme vadu taháním ani běháním do kopce.
V klusu a běhu správně protahuje končetiny, věnujte pozornost mimochodu - přední i zadní packa jdou stejným směrem v danou chvíli.
Pohyb nohou je správně široký a rovný.
Úzký pohyb zadních končetin cvičíme na balančních podložkách posilněním zadních noh a svalstva pánve. Opět lze využít hydroterapii, také pomáhá nechat psa volně běhat v jeho maximální rychlosti - uvolnění šlach a svalstva.
Mimochod není až tak zdravotní problém, jako spíš estetický na výstavách. Mimochodem si pes zlehčuje chůzi, může být způsobem nedostatečným pohybem v mládí, nebo u starších jedinců kdy je pro ně mimochod prostě pohodlnější. Nápravu řešíme zvýšením kondice, poté může pes běhat u kola či u nohy na měkkém terénu. Cval už je příliš, proto si rychlost neustále hlídáme a pohyb psa kontrolujeme. Pokud přejde do mimochodu, psa vyrušíme dotekem, napnutím vodítka - pes změní krok z mimochodu na klus. Během tréningu psa chválíme a odměňujeme.
Krátký krok odstraníme treningem pohybu v maximální rychlosti v kluse. Postupně zvyšujeme frekvenci klusu tím bude pes využívat největší rozsah pohybu a trochu se prodlouží krok a uvolní svaly pánve a zadní části zad.



Zdravě vyvinuté packy jsou silné, osvalené a se správným úhlem.
Prošlapu se lze vyhnout opět během vývoje štěňátka, osvalení a zesílení tlapek. Poslední dobou se spekuluje o genetice a predispozici.
Měkké nadprstí, neboli prošlap řešíme posílením svalů tlapky. Vhodné je plavání, hydroterapie. Naopak se vyhněme skokům, dlouhému cvalu, procházkám na tvrdém terénu.
Může být dědičná, ale také způsobena rychlým růstem štěňátka - vyšší hmotností, nesprávným pohybem i chybějícími minerály a vitamíny ve stravě.
Podezření na dysplazii či jiné ortopedické problémy vždy konzultujte se svým veterinářem. Dysplazie je diagnostikována pomocí RTG snímků ve správné poloze psa. Varovné signály by měly být: snížená aktivita, problémy se vstáváním, nechuť k pohybu.
Léčba je možná, avšak i přeléčený jedinec by neměl být použit v chovu. Používají se konzervativní metody jako fyzioterapie, protizánětlivé léky, kontrola hmotnosti. Chirurgická léčba dle stádia DKK a stáří psa.

Dědičné oční vady lze odhalit oftalmologickým vyšetřením a také genetickými testy z krve či slin.
Výsledky všech těchto vyšetření je potřeba zhodnotit komplexně i se znalostí rodové linie vyšetřovaného jedince, dále se znalostí plemene a obecně jeho náchylnostem k očním vadám a trendu jejich rozvoje u nich.
Je vhodné svého pejska před vyšetřením u oftalmologa naučit, že mu někdo může sahat na oční víčka a rozevírat je. Pejsek je pak během vyšetření klidnější a výsledky nebudou zkreslené uhýbáním, vrtěním apod.


Ovlivnit růst ocasu je snad nemožné, ale obecně zda drží ocas nahoře i trochu ano.
Je to sval a musí se používat, aby byl silný a samojed jej držel jak má.
Zpravidla jedinci žijící na zahradě mají spoustu vjemů a zájmů, to je chvíle dát ocas nahoru = cvičit sval. Čím víc zajimavých vjemů, tím častěji je ocásek nahoře a pěkně visí přes záda, sval se vycvičí a samojedovi tak nečiní problém jej mít správně.